Divočna

Zápisky minstrela Ivara Zlatoústého

Část první

Až teď, po mnoha dnech putování, útrap a nebezpečí, mám v relativním bezpečí sídla koňských lidí, Khale, čas napsat o všem co jsem zažil za poslední měsíc.

Do pohraniční země, kterou budu nazývat prostě Divočina, jsem dorazil se svými druhy jako otrok. Prodali nás jako zboží mocnému čaroději Enchidirionovi a jeho služeníci, goblini z vodního klanu, nás přivedli na jeho hrad uprostřed bažin. Tam jsme v temných kobkách čekali na neblahý osud. Vězni, které goblini postupně odváděli, se už nevraceli.

Měl jsem ale štěstí, jak je u mě obvyklé. Jednoho dne pán hradu odcestoval a jeho služebníci toho hned využili k bujarým celonočním oslavám. Flámovali tak silně, že se jim podařil vypustit podivná amorfní rtuťovitá stvoření – hleny. Nepochyné výsledky tajemného magického experimentu začaly leptat vybavení hradu i s jeho posádkou a v nastalém zmatku se povedlo mě a dalším vezňům dostat na svobodu. Přemohli jsme opilé stráže a vyzbrojili se. Boj však teprve začal. Ve spodním patře žaláře čaroděj Atrament zmámil kouzlem gobliního kapitána a od něj jsme se dozvěděli mnohé o hradě a jeho obranách. Bohužel kouzelník zahynul krátce poté během bitvy v hádankové místnosti. Díky jeho oběti jsme hádanku vyřešili a dostali se do tajné komnaty. Tam jsme porazili Enchidirionova učedníka a vyšli do horních pater hradu.

Brána ven byla strážena silnou posádkou a kouzelnou sochou, proti které jsme neznali ochranu. Bylo tedy nutné zlézt hradby. Po bolestném incidentu s kamenou mluvící gobliní hlavou se nám to povedlo. V okolí hradu se držela jedovatá mlha, ale s pomocí kouzelných amuletů od gobliního kapitána a čarodějova učně jsme mohli v bezpečí projít.

Z hradu se povedlo utéci mě, Ivaru Zlatoústému, minnesengru Krachtiburskému a také divé ženě Eskarin, kupci Satrapoldovi, mudrci Glubinovi, barbaru Dasovi, nomádu Kalaneonovi a akolytce Arii. Cesta bažinou byla náročná, nebezpečná a chvílemi beznadějná.

Das brzy zemřel na zranění, které mu způsobila jeho chorobná posedlost mluvící gobliní hlavou. Dlouho jsme ale bez frontového bojovníka nezůstali. Glubin objevil sochu seveřana sahající pro kámen, který držela jiná socha. Válečník vypadal jako živý a tak jsem použil jeden z magických svitků od čarodějova učně a zlomil jeho zakletí. Des, jak se seveřan jmenoval, si toho moc nepamatoval a připojil se k nám. Mohl tu být zaklet stovky let a určitě bylo určeno osudem, že ho zachráním právě já. Mezitím se podařilo pterodaktylím jezdcům objevit náš tábor a jeden z nich odnesl nevinou Arii zpět do hradu Enchidiron. Rozzlobený Kalaneon trval na její záchraně a s jedním amuletem proti jedovaté mlze se vydal za ní. My ostatní jsme jenom zbaběle toužili přežít.

V bažině jsme museli bojovat s jedovatými hady, ještěřími muži, živoucími kostlivci a dokonce jsme se setkali i s drakem. Nejhorší bylo setkání se slizkým chapadlem, co utopilo v kalné bažině chamtivého Satrapolda. Po několika dnech se nám konečně podařilo dostat na pevnou půdu a čerstvý vzduch. Lesní krajinou se putovalo mnohem veseleji a dokonce jsme brzy narazili na přítele. Čaroděj Ytasu a jeho žába Kalamárie nás přivítali u svého ohně. Od něj jsme se dozvěděli o blízké baště řádu a civilizace, hradu Serpentus na hadím vrchu. Tam jsme společně zamířili.

Cestou jsme museli opět bojovat se služebníky temnoty. Pátrala po nás gobliní hlídka s kostlivci. Tito goblini ovšem patřili do klanu Černých sluncí. Jejich vůdce měl dvě tváře, ovládal magii a po jeho smrti z něj vyletěla k nebesům humanoidní okřídlená bytost. Jednoho z goblinů jsme zajali a dozvěděli jsme se od něj o jeho klanu a jeho vůdci. Gulp, jak se goblin jmenoval, nám také ukázal cestu k Serpentu. Já jsem mu naoplátku ukázal, že slitování není slabost a že upřímnost přináší důvěru. Na dohled Serpentu jsme ho propustili.

Okolí hradu bylo vypálené po divokém nájezdu. Přesto nás stráže vpustili dovnitř, hlavně díky mojí vyhlášené výřečnosti.

Comments

dobes_o

I'm sorry, but we no longer support this web browser. Please upgrade your browser or install Chrome or Firefox to enjoy the full functionality of this site.