Divočna

Zápisky minstrela Ivara Zlatoústého - Led a oheň
Část druhá

I vojenská pevnost na divokém pohraničí se mi po utrpení posledních dní jevila jako vrchol civilizace. Ubytovali jsme se v hostinci a já se připravoval na vystoupení v krčmě na další večer. Ostatní mezitím věnovali čas obchodu, modlitbě a odpočinku. Lord Risan, pán na Serpentu, se vydal se svou družinou na trestnou výpravu za zkázu v podhradí a bohužel jsme se mu nemohli patřičně představit.

Druhý večer byla krčma plná a já jsme všem předvedl, proč se mi říká Zlatoústý. Moje nová píseň „Útěk z Enchidironu“ publikum úplně ohromila a po konci jsme se všemi seděli u stolů a pili pivo jako stáří přátelé. Kněz Eldrod, správce místní svatyně, nás požádal o doručení dopisu do kláštra Panenských kněžek, který ležel tři cesty na jihovýchod. Samozřejmě nabídl za doručení pěknou sumu zlata. Plány do budouna jsme tedy měli vyřešeny.

Jen vetešník ?, který mi zajistil loutnu na vystoupení, byl během večera ve špatné náladě. Nakonec přiznal, že byl předchozí noci okraden o kouzelné kameny. Ačkoliv měl podezření na cizince, hned jsem mu je vyvrátil potvrzením svých čestných úmyslů a zaručením se za každého mého společníka. A ejhle, o chvíli později vylezlo z Ytasa, že kameny během noci sebral on, beztak s pomocí nějakých špinavých kouzel. I když nám Kameny pomůžou na cestě, i tak jsem se zlobil. Mnohem hůře to snášeli Eskarina a Glubin. Oba trvali na jejich zaplacení a dokonce nechali zlato bez upozornění v krámku vetešníka.

Další den jsme doplnili poslední výstroj a vyrazili k chrámu panenských kněžek. A zase jsme se nevyhnuli boji. Před v kameni tesaným oltářem arkhandry Asharit jsme viděli, jak monstra pobila skupinu poutníků. Kostlivce podporovali nestvůry, které mi popsali vojáci z hradu. Jmenovali se hargoylové, byli okřídlení a jejich zpěv mohl člověka úplně zmámit a po smrti se změnili v kámen. Naštěstí můj zpěv byl silnější než jejich a dokázal zmámení rušit. Když jsme pohřbívali těla poutníků, všimli jsme si, že jedna z žen má na noze podivná tetování. Nechutný Ytasu hned kůži s tetováním vyřízl a uschoval si ji.

K Chrámu Panenských kněžek jsme dorazili dalšího dne. Vstříc nám vyšel průvod žen různého věku v jehož čele kráčela Dalana, Matka představená. Dostalo se nám vřelého přivítání a večer i bohatého pohoštění. Oplatil jsem štědrost svými písněni, které pohnuly srdci mnoha z mladých kněžek.

Druhý den se s námi setkala Dalana o samotě a požádala nás o pomoc. Klášter navštívila před nedávnem jiní dobrodruzi, kteří chtěli najít a prozkoumat svatyni ????, démonického služebníka arkhandry Asharit. Jedna z kněžek, mladá Nishue, se i přes varování Matky představené vypravila potají s nimi. Od té doby o nich nebyly zprávy a Dalana nám slíbila odměnu, pokud nějaké přineseme. Představila nám i dobrodruha Nizara, snědého šlachovitého sekerníka, který se dosud v klášteře léčil. Souhlasil s účastí na výpravě.

Na matčino přání se k nám přidala i sestra Neferni, nejlíbeznější stvoření, jaké jsem kdy potkal. Hned jsem přísahal, že budu chránit její život jako svůj vlastní, a na důkaz toho jsme nechal svojí písní vyrůst jednu zahradní růži do třímetrové výšky a nevídaného květu.

Cesta ke svatyni proběhla bez problémů. Jen před ní jsme narazili na goblina dorážejícího na psa chyceného v pasti. Drzého goblina jsem hrubými slovy zahnal a divoká Eskarin se postarala o zraněného hafana. Získala tak věrného společníka a ochránce.

Svatyně byla nebezpečné podzemní místo plné nástrah a nepřátel. Iluze mámily naše smysly, trávily nás jedovaté páry a v podlaze číhala propadla. Utkali jsme se s nemrtvými a ocelová socha, která se pohybovala jako živá, strážila nástěnné zrcadlo. Neferiny s údivem vykřikla, když v zrcadle zahlédla svou kamarádku Nishue.

V místnosti téměř na konci svatyně jsme objevili starou olejovou lampu. Ytasu ji prozkoumal magickým zrakem a začal ji třít. Nepřestával ani když zní začalý vycházet rudé plameny a my ho varovali. V lampě byl uvezněm ohnivý démon, Ifrít. Rozzlobený pekelník se představil jako Isakaradur a chystal se nás zprovodit z tohoto světa. Vychytralý Ytasu ale ovládal démonický jazyk a dokázal Ifríta přesvědčit, aby svůj hněv nasměroval správným směrem. Isakaradur nás ušetřil za pomoc proti tomu, kdo ho v lampě uvěznil. Nemuseli jsme chodit daleko, v poslední místnosti svatyně spočíval na kamenném katafalku Xar-zul. Dříve vládce Divočiny, dnes nemrtvý s obrovskou magickou mocí se okamžitě pustil do boje s Isakaradurem. Ifrítovi plameny škvařili lichovo maso a mrtvolný chlad dusil démonovy plameny. My jsme se do dlouhého boje zapojili jak mohli. Já jsem pěl písně a rozptyloval auru strachu, která oklopovala nemtrvého. Ostatní do něj tloukli pochodněmi a Nizar na soupeřící dvojici vrhal láhve s olejem.

Nakonec Xar-zul zeslábl natolik, že se nemohl bránit a Ifrít se osvobodil z jeho moci. Osvobozený byl velkorysý a nechal nám naše životy. Ytasovi slíbil odhalení některých tajemství až se příště setkají. Tělo Nemrtvého bylo i po boji stále celistvé a pomalu se dávalo dohromady. Pochopili jsme, že nemůže být zničen zbraněmi ani kouzly a jeho život musí být uložen někde jinde. Obtěžkaní poklady jsme se se zrcadlem s Nišue vydali zpět do Chrámu panenských kněžek.

View
Zápisky minstrela Ivara Zlatoústého
Část první

Až teď, po mnoha dnech putování, útrap a nebezpečí, mám v relativním bezpečí sídla koňských lidí, Khale, čas napsat o všem co jsem zažil za poslední měsíc.

Do pohraniční země, kterou budu nazývat prostě Divočina, jsem dorazil se svými druhy jako otrok. Prodali nás jako zboží mocnému čaroději Enchidirionovi a jeho služeníci, goblini z vodního klanu, nás přivedli na jeho hrad uprostřed bažin. Tam jsme v temných kobkách čekali na neblahý osud. Vězni, které goblini postupně odváděli, se už nevraceli.

Měl jsem ale štěstí, jak je u mě obvyklé. Jednoho dne pán hradu odcestoval a jeho služebníci toho hned využili k bujarým celonočním oslavám. Flámovali tak silně, že se jim podařil vypustit podivná amorfní rtuťovitá stvoření – hleny. Nepochyné výsledky tajemného magického experimentu začaly leptat vybavení hradu i s jeho posádkou a v nastalém zmatku se povedlo mě a dalším vezňům dostat na svobodu. Přemohli jsme opilé stráže a vyzbrojili se. Boj však teprve začal. Ve spodním patře žaláře čaroděj Atrament zmámil kouzlem gobliního kapitána a od něj jsme se dozvěděli mnohé o hradě a jeho obranách. Bohužel kouzelník zahynul krátce poté během bitvy v hádankové místnosti. Díky jeho oběti jsme hádanku vyřešili a dostali se do tajné komnaty. Tam jsme porazili Enchidirionova učedníka a vyšli do horních pater hradu.

Brána ven byla strážena silnou posádkou a kouzelnou sochou, proti které jsme neznali ochranu. Bylo tedy nutné zlézt hradby. Po bolestném incidentu s kamenou mluvící gobliní hlavou se nám to povedlo. V okolí hradu se držela jedovatá mlha, ale s pomocí kouzelných amuletů od gobliního kapitána a čarodějova učně jsme mohli v bezpečí projít.

Z hradu se povedlo utéci mě, Ivaru Zlatoústému, minnesengru Krachtiburskému a také divé ženě Eskarin, kupci Satrapoldovi, mudrci Glubinovi, barbaru Dasovi, nomádu Kalaneonovi a akolytce Arii. Cesta bažinou byla náročná, nebezpečná a chvílemi beznadějná.

Das brzy zemřel na zranění, které mu způsobila jeho chorobná posedlost mluvící gobliní hlavou. Dlouho jsme ale bez frontového bojovníka nezůstali. Glubin objevil sochu seveřana sahající pro kámen, který držela jiná socha. Válečník vypadal jako živý a tak jsem použil jeden z magických svitků od čarodějova učně a zlomil jeho zakletí. Des, jak se seveřan jmenoval, si toho moc nepamatoval a připojil se k nám. Mohl tu být zaklet stovky let a určitě bylo určeno osudem, že ho zachráním právě já. Mezitím se podařilo pterodaktylím jezdcům objevit náš tábor a jeden z nich odnesl nevinou Arii zpět do hradu Enchidiron. Rozzlobený Kalaneon trval na její záchraně a s jedním amuletem proti jedovaté mlze se vydal za ní. My ostatní jsme jenom zbaběle toužili přežít.

V bažině jsme museli bojovat s jedovatými hady, ještěřími muži, živoucími kostlivci a dokonce jsme se setkali i s drakem. Nejhorší bylo setkání se slizkým chapadlem, co utopilo v kalné bažině chamtivého Satrapolda. Po několika dnech se nám konečně podařilo dostat na pevnou půdu a čerstvý vzduch. Lesní krajinou se putovalo mnohem veseleji a dokonce jsme brzy narazili na přítele. Čaroděj Ytasu a jeho žába Kalamárie nás přivítali u svého ohně. Od něj jsme se dozvěděli o blízké baště řádu a civilizace, hradu Serpentus na hadím vrchu. Tam jsme společně zamířili.

Cestou jsme museli opět bojovat se služebníky temnoty. Pátrala po nás gobliní hlídka s kostlivci. Tito goblini ovšem patřili do klanu Černých sluncí. Jejich vůdce měl dvě tváře, ovládal magii a po jeho smrti z něj vyletěla k nebesům humanoidní okřídlená bytost. Jednoho z goblinů jsme zajali a dozvěděli jsme se od něj o jeho klanu a jeho vůdci. Gulp, jak se goblin jmenoval, nám také ukázal cestu k Serpentu. Já jsem mu naoplátku ukázal, že slitování není slabost a že upřímnost přináší důvěru. Na dohled Serpentu jsme ho propustili.

Okolí hradu bylo vypálené po divokém nájezdu. Přesto nás stráže vpustili dovnitř, hlavně díky mojí vyhlášené výřečnosti.
View
Welcome to your campaign!
A blog for your campaign

Wondering how to get started? Here are a few tips:

1. Invite your players

Invite them with either their email address or their Obsidian Portal username.

2. Edit your home page

Make a few changes to the home page and give people an idea of what your campaign is about. That will let people know you’re serious and not just playing with the system.

3. Choose a theme

If you want to set a specific mood for your campaign, we have several backgrounds to choose from. Accentuate it by creating a top banner image.

4. Create some NPCs

Characters form the core of every campaign, so take a few minutes to list out the major NPCs in your campaign.

A quick tip: The “+” icon in the top right of every section is how to add a new item, whether it’s a new character or adventure log post, or anything else.

5. Write your first Adventure Log post

The adventure log is where you list the sessions and adventures your party has been on, but for now, we suggest doing a very light “story so far” post. Just give a brief overview of what the party has done up to this point. After each future session, create a new post detailing that night’s adventures.

One final tip: Don’t stress about making your Obsidian Portal campaign look perfect. Instead, just make it work for you and your group. If everyone is having fun, then you’re using Obsidian Portal exactly as it was designed, even if your adventure log isn’t always up to date or your characters don’t all have portrait pictures.

That’s it! The rest is up to your and your players.

View

I'm sorry, but we no longer support this web browser. Please upgrade your browser or install Chrome or Firefox to enjoy the full functionality of this site.