Divočna

Staří známí

Zápisky Ivara 4. část

Tarii jsme našli tábořit poblíž rozvalin ve společnosti mladého druida Thea a jeho mazlíčka rysa. Při čaji jsem povyprávěl o našich plánech na výpravu na pohřebiště. Taria přislíbila svoji účast na tažení po podmínkou, že zase pomůžeme jí při hledání zeleného draka v okolních hvozdech. Pochopil jsem, že se jedná o stejného draka, kterého hledá i Alkatra. Jen Taria má zájem o jeho spolupráci a vědomosti zatímco Alkatra touží pouze po částech jeho těla. Nahlas jsem se o tom ale nezmínil. Nizar stvrdil dohodu s Tarií krvavou přísahou a vyrazili jsme na cestu. Připojil se k nám Theo a později i Nekil.

Po cestě jsme narazili na koňácký tábor. Z dálky se zdál podezřele klidný a zblízka jsme zjistili, že táborníky někdo pobil a z jejich těl udělal nemrtvé. S obyčejnými zombiemi jsme si snadno poradili a já jsem se bezplatně vyzbrojil jízdním lukem, který v Khale prodávali tak draho.

Po třech dnech putování jsme dorazili na pohřebiště. Na okraji bažiny se rozkládalo dohromady dvanáct mohyl, některé z nich byly otevřené. Nahoře jsme rozbili tábor a nechali ho hlídat Nekilem. Vstoupili jsme do jihovýchodní hrobky, neboť v ní se měly podle drbů, které jsme vyslechli na hodokvasy v Khale, nacházet kouzelné artefakty.

Podzemí bylo opravdu rozlehlé a propojovalo mohyly na povrchu. Obývala ho různá havět – krysy, mouchy, hadi a samozřejmě mrtví a nemrtví všech skupenství, síly a stupňů rozkladu. V hrobkách zase bylo možno najít množství pokladů i zakletých předmětů. Někteří nemrtví byli opravdu nebezpeční, jak se záhy přesvědčili Nizar a Des. Po jednom boji s ghúly se jejich zranění nedařilo vyléčit a Tarie zjistila, že se za několik dní sami promění v nemrtvé, pokud je nevyléčí mocný klerik. Chtěli jsme prozkoumat ještě pár místností a vydat se zpět do Khaly pro pomoc, když vtom nás překvapila teleportační past a přenesla nás na neznámé místo v podzemí.

Dost jsme znervózněli, protože našim nemocným přátelům pomalu ubíhal čas, a my neznali cestu ven. Brzy nás přepadli neviditelní nepřátelé, které mohla zránit pouze magie. Tento boj jsme vyhráli jen díky Tarii a jejímu umu. Nakonec jsme narazili na známé chodby a našli jsme cestu ven.

Před východem nás čekalo další nepříjemné překvapení. Narazili jsme na tlupu žoldáků vedenou Kolgardem, mocným válečníkem, který měl nevyřízené účty s Tarií. Snažil jsem smířlivě vyjednávat, ale on neústupně požadoval její vydání. Tarie se mezitím zneviditelnila a celé vyjednávání zmařila jedním dobře mířeným bleskem do středu Kolgardovi družiny. Strhla se ostrá řež. Sám jsem byl těžce zraněn a konec si nepamatuji ale mým společníkům se povedlo postupně Kolgardovi poskoky a pobít. On samotný zemřel pod ostřími Nizara a Dese, když při útěku zapadl do bažiny.

Nikdo z nás to neodnesl bez úhony a já a Taria jsme byli zraněni těžce. I přes své zranění se Taria zajímala pouze o Kolgardovo tělo. Slíbila, že nás zprostí naší části přísahy pokud jí ho přineseme, což Des vykonal. Její nenávist k němu byla tak silná, že ho vzkřísila jako revenanta a nechala ho navždy bloudit bažinou. Strašlivý rituál, kterým to uskutečnila, mě zajímal a neměl jsem sílu mu zabránit, ale někteří společníci, jako třeba Eskarin, ho nesli opravdu těžce a odmítli být při něm.

Z výpravy do podzemí pohřebiště i od Kolgarovi družiny jsme získali množství ceností, zásob i kouzelných předmětů. Mimo jiné i několik kouzelných mečů, pytel nosič, Korganův štít ochrany proti magii a také dva koně a dvě muly. Všechny předměty jsem prohlédl kouzelným zrakem a vzpomínal, jestli se o nich nezmiňovala některá z četných pověstí, které jsem se za svůj život naučil.

Nejpřekvapivěji dopadlo zkoumání perly, pro kterou se natahoval Des, když jsem ho před časem odkameněl v bažinách. Až teď se uvolil k jejímu prozkoumání. Když jsem na ni pohlédl magickým zrakem, upadl jsem opět mdlob a měl jsem vidění:

V něm spolu válčili prastaré rasy titánů a medůz. Medůzy proměňovali obry v obrovské kameny a z těch se staly dnešní hory. Ale obři nezemřeli a jsou stále uvěznění v kameni. Jejich sílá je napojena na průzračnou perlu, kterou drží socha na povrchu. Když tu k soše někdo přistupuje – ano je to Des.

Po tomto vidění stále častěji přemýšlím, zda můj osud není předurčen. Mnohokrát jsem měl štěstí a vyhnul se smrti tam, kde by silnější a rychlejší nalezli jistou smrt. Mohl bych já, slabý a podceňovaný, pěvec mít nějaké vyšší poslání? Že by tajemná ruka souhrou náhod vedla mé kroky do pohraniční divočiny, abych zde pomohl zastavit Xar-zula, přivést zpět k životu Dese a odhalit tajemství o vzniku tohoto světa?

No každopádně zpět k výpravě. Po klidné noci jsme se vypravili zpět do Khaly pro léčení a pomoc.

Comments

dobes_o

I'm sorry, but we no longer support this web browser. Please upgrade your browser or install Chrome or Firefox to enjoy the full functionality of this site.