Divočna

Země čarodějnic

Zápisky Ivara 3. část

Zpět v chrámu panenských kněžek nepřijala matka Dalana naše zprávy s nadšením. Vypověděla nám Xar-zulovu historii jako vládce divočiny a bylo jasné, že to bude mocný soupeř. Neporazitelný, pokud dosáhne své plné moci. Jediným způsob jak ho zabít je zničit jeho srdce, o kterém ale nikdo neví, kde je ukryté. Vodítkem může být Xar-zulova učednice čarodějka Niriadal jenž před 100 lety způsobila jeho pád. Je sice už po smrti ale v její věži či její hrobce snad bude možné najít indicie o umístění srce nemrtvého.

Volba padla na hrobku, která se nachází na velkém pohřebišti Lidu koně, rodu Niriadal, také proto že po cestě je sídlo kouzelnice Alcatry, sestry mojí drahé Neferiny. Ta by mohla vědět, jak vysvobodit Nišue zakletou do zrcadla. Naložili jsme zásoby a zrcadlo. Já za úsvitu rozloučil s Neferiny a dostal od ní dopis pro její sestru a medailon na památku. Vyrazili jsme směr východ.

Cestou k Alcatřině věži jsme se střetli jen s podivnými šelmami zvanými huňáči a nakoupili byliny od potulného bylinkáře. Stará čarodějnice nás i přes můj šarm a průvodní dopis od její sestry přivítala chladně. Její zájem vzbudilo až zakleté zrcadlo. Bohužel zjistila jen, že kletba bude zrušena až bude Xar-zul zničen. Dále ji zajímal pouze drak, který údajně žije ve hvozdu na východě. Poděkovali jsme, přespali u její věže a pokračovali dál k vesnici koňáků.

Další noc nás překvapila dvojice vrků, kterí pronásledovali malou lišku. Udělali jsme s nimi krátký proces. Druhý den ráno se liška proměnila v lidskou podobu a zjistili, že se jedná tengri, jednoho z prastarých duchů lesa. Z vděčnosti nám ukázala, kde najít ztracenou relikvii lidu koně.

Když jsme se blížili k vesnici koňáků, narazili jsme na staré rozvaliny jakéhosi chrámu. Při jejich zkoumání nás zastavil mocný hluboký ženský hlas. „STŮJTE CIZINCI!“ Potetovaná odpadlice z lidu Koně nám zprvu nedůvěřovala ale pak usoudila, že nepředstavujeme nebezpečí. Představila se jako Taria, ta co vládne živlům a mluví s mrtvými, a nasměrovala nás k vesnici. V ruinách jsme ještě našli kamennou tabulku a vyrazili na cestu. Tehdy jsme netušili jak moc se naše osudy s nekromatkou Tarií zanedlouho protnou.

Khale, osadě kočovného lidu Koně, dominoval chánův stan na vrcholu pahorku uprostřed stepi. Obklopovali ho stany a jurty obehnané palisádou. Hned jsme šli vzdát hold chánovi Khasaronovi, pánovi okolní země, nalezenou relikvií a zlatem. Náš úmysl vstoupit na jejich pohřebiště a najít Niriadalinu hrobku se chánovi a jeho družině nelíbila. Jeho nebližšími rádkyněmi byla jeho snoubenka Narante a stará čarodějnice Orana. Vlastně všechny ženy lidu Koně byly čarodějnice a měly rovné postavení s muži – válečníky. Muži měli skvělé stepní koně, přesné luky a byli hodně nadutí.

Toho jsme využili a vyzvali jsme nejlepší muže na duely ve vybraných uměních. S výzvou hned souhlasili. Celá vesnice se přišla podívat jak obrněný Des vítězí v šermířském souboji nad jejich šampionem v kůži. Nizarova kuše ve střelbě ze sedla pokořila krátký luk kočovníka. Na oslavu našeho vítězsví se večer uspořádal hodokvas, kde jsme přednesl svoji novou píseň – Porážku Xar-zula. Koňáci pořád neměli dost a Des ještě musel vybojovat soutěž v pití zkyslého mléka. Opět zvítězil a pořažený kočovník Nekil se za nás zaručil s slíbil, že nás doprovodí na pohřebiště.

Stejně by nás nezastavili. Pohřebiště mělo za poslední dobu špatnou pověst. Vykradači hrobek porušovali prastaré pečetě a díky tomu se to tam hemžilo chodícími umrlci. Na něčem takovém se zřejmě podílela i Taria a proto byla vyhoštěna. Do hnízda nemrtvých jsme ale potřebovali každou pomoc a nekromancie mohla být zásadní pokud bychom našli hrobku Niriadal. Zatímco Nekil vyspával opici, vydali jsme se požádat čarodějku o pomoc.

Comments

dobes_o

I'm sorry, but we no longer support this web browser. Please upgrade your browser or install Chrome or Firefox to enjoy the full functionality of this site.